• CO JE ESOTERIKA...

 

Esoterismus (z řeckého εσωτερικός, esoterikós, „vnitřní“, „uzavřený“) je označení pro souhrn vědomostí určených výhradně pro úzký okruh zasvěcených, intelektuálně vyspělých nebo privilegovaných lidí. Je protikladem exoterismu, který naopak představuje obecně známé vědění.

Pod pojem Esoterismus může být zahrnuta široká množina nauk nebo „tajných věd“ náboženského i nenáboženského charakteru. Esoterické vědomosti jsou utajovány před nezasvěcenými nebo obecně před veřejností, aby se zachovala výlučnost příslušnosti k nějaké skupině, případně z důvodu ochrany před postihem jehož příčinou by mohly být např. společenské předsudky. Jako příklady takových skupin jsou často uváděni Svobodní zednáři nebo různé magické řády. Tajnými vědomostmi mohou být např. magie, alchymie, astrologieatd. Esoterismus v náboženském smyslu může být také zdánlivé nebo i skutečné a před většinou věřících skryté jádro některých náboženství, které je často chápáno jako prazáklad, či esence všech současných náboženství.

V západní kultuře se někdy místo o esoterismu hovoří o okultismu (z latinského occultus, ve významu „skrytý“), nebo se používá pojemhermetismus, pocházející od Herma Trismegista, údajného vynálezce alchymie ztotožňovaného i s egyptským bohem Thovtem.

Skutečné nebo smyšlené esoterické společnosti jsou vzhledem ke své tajemnosti a nedostupnosti často využívány jako rekvizita vliterárních a filmových dílech, v nichž jsou nastíněny různé teorie spiknutí nebo fiktivní historie.

                                                                

  • CO JE MAGIE...

 

V průběhu historie se pojetí toho co je magie měnilo, vždy to však byla nauka určená úzkému okruhu zasvěcenců, kteří své učení předávali pomocí různých rituálů a složité symboliky. Praktikování magie bylo velmi silné před vznikem jednotlivých náboženství, po jejich rozvoji se magie stala součástí náboženských a mytologických systémů prakticky ve všech starověkých říších. V tomto období se obecně věřilo, že magie stojí nad vědou. Pomocí různých magických rituálů a formulí se léčilo, magie ovlivňovala zakládání nových měst a celkově zasahovala do života. Tento druh magie však moderní hermetici odmítají uznávat jako magii a řadí to do šamanismu. Mágie podle hermetiků byla již v tomto období skrytou vědou, která vesměs usilovala o styk s bohy. V tomto smyslu pak za nejznámějšího mága tohoto období lze považovat Mojžíše.

Již v tomto období (jak lze usoudit z nejstarších řeckých[6], egyptských[7] a mezopotamských[8] literárních památek), se magie používala několika způsoby, přičemž hermetici některé z těchto způsobů nepovažují za magii[9]. Praktičtí mágové tak využívali vyřčení kouzla,kouzelnické hůlky, nebo jiného rituálního nástroje tyto dva typy do magie zpravidla řadí etnografové a hermetici takový výklad odmítají. Dále se lze setkat s používáním nějakého symbolu, který vyvolal myšlenku, v neposlední řadě se již v této době lze setkat s magickým kruhem, který měl spíše ochrannou funkci.

V raném středověku magie a víra v ní přežívala především v nekřesťanském světě, s rozmachem křesťanství se magie omezovala nadémonologii a vyprávění o zázracích, které církev přepisovala svatým. Ve 13. století došlo k popularizaci astrologie, která měla vliv na některé pozdější mágy. Výraznější rozvoj hermetismu začal v renesanci na níž měly značný vliv i myšlenky novoplatónismu[10], který měl k magii poměrně blízko. V této době se objevila myšlenka, že magie je vlastně praktickou metafyzikou, kterou někteří lidé zabývající se magií považují za platnou doposud. S novoplatónismem se do evropského myšlení dostaly prvky tzv. egyptské magie, které byly později obohaceny východní mystikou. Až do baroka patřila magie mezi seriózní vědy v období baroka objevila věda nutnost pátrat po příčinách, což vedlo k rozkolu mezi magií a přírodními vědami, neboť jedním z důležitých aspektů magie zůstala víra. Následný rozvoj vědy postupně vedl k úpadku zájmu o magii.

K obnovení zájmu o magii došlo v 19. a 20. století v tomto období však magie v chápání široké veřejnosti splynula s čarodějnictvím a jako taková se odrazila ve fantasy literatuře, či ve světě počítačových her. Lidí praktikujících magii bylo a v současnosti stále je velmi málo, zájem se tak spíše soustředí do zkoumání magie jako fenoménu než do magické praxe.

 

Výklady pentagramu

  1. Symbolika čísla 5 (penta), které přesahuje sílu čtyř základních živlů, pátým živlem je vesmírná energie (život) nebo také éter. Čísla v závorkách ​označují síly živlů. Pět je nejsilnější. Živly jsou: voda (3), Země (4), vzduch (3), oheň (2) a vesmírná energie (5). Voda a vzduch mají stejnou sílu.

  2. Každý jeho cíp představuje jedno období života (zrození, zrání, dospělost, stárnutí, smrt).

Symbol Venuše, bohyně matky (planeta Venuše na své oběžné dráze opíše každé čtyři roky dokonale pravidelný pětiúhelník. Kvůli tomuto jevu vznikly Olympijské hry, a ačkoliv si to málokdo uvědomuje, 4 roční interval mezi Hrami je vlastně pocta tomuto jevu).

  1. Jakožto uzavřená forma byl také někdy symbolem Krista (pět cípů mohlo symbolizovat pět svatých Kristových ran).
  2. Symbol směrů vpřed, vzad, vlevo, vpravo a vzhůru (podle postavení planet Jupiteru, Merkuru, Marsu, Saturnu a Venuše).
  3. Pentagram otočený vzhůru nohama, čili stojící na jednom cípu a do něj vložená hlava mendského kozla, zpodobněná E. Levim, se nazývá Bafometova pečeť a používá se jako symbol satanismu a ďábla. Baphomet je jméno údajné modly templářů někdy též nazývanéBaal, které je odvozeno z řeckého "bafé" a "metis" znamenající ohnivý křest. Zjev Baphometův je popisován různě, podle protokolů z procesu s templáři to byla lidská hlava s bílým vousem, posazená na ženském těle, v rukou držela slunce a měsíc spojené zlatým řetězem. Symbolický význam by mohl znít asi takto: Duch (hlava) v aktivním spojení s hmotným tělěm ovládá hvězdné síly neboli astrální oheň. Jedna z Baphometových soch je instalována v průčelí pařížského kostela Saint-Merri byla však zhotovena až v 19. století. Tento význam však vznikl až při příchodu církve, která se snažila zničit pohanskou víru.
  4. Označuje 5 údů člověka: hlava, dvě ruce a dvě nohy.

Pentagram zakreslený v kruhu má ochranný význam.​

  • Pokud je pentagram zakreslen s pátým cípem nahoru – tedy na sever, je považován za tzv. čistý pentagram, symbol bílé magie a ochrana před ďáblem a zlými silami. Bývá do něj i zakreslován člověk s rozpjatýma rukama nebo jen dlaň. V souvislosti s magií bývá označován jako "planoucí hvězda mágů" nebo "muří noha". Ve Skandinávii se kreslil na dveře domů jako ochranu proti démonům atrollům. Magický pentagram je opsán božským jménem TETRAGRAMMATON, případně hebrejským písmem jod-hé-vau-hé (JHVH).

ZVĚROKRUH

Zvěrokruh též zvířetník nebo zodiak, je myšlený pás +/-9° (18°) na nebeské sféře táhnoucí se symetricky podél ekliptiky. Sahá od 8° jižní ekliptikální šířky po 8° severní ekliptikální šířky. V tomto pásu se při pohledu ze Země pohybují všechny ve starověku známé planety Sluneční soustavy (z později objevených Uran aNeptun; Pluto se může na obloze objevit i mimo zvířetník).Astrologové rozdělili zvířetník na 12 stejných obdélníkových dílů o délce po 30°, které nazvali zvířetníková znamení. Výchozím bodem (začátkem 1. znamení) je jarní bod. Zvířetníková znamení jsou pojmenována po zvířetníkových souhvězdích, s nimiž se původně více méně kryla; dnes v důsledku precese jsou vzájemně posunuta.

Znamení zvěrokruhu, které odpovídá určitému datu a času, je odvozeno od polohy Slunce na Zvěrokruhu v toto datum a čas.

Zvěrokruh siderický, tvořený dvanácti souhvězdími, která mají stejná jména jako znamení zvěrokruhu,

vůči nimž se posunují v důsledku precese o jedno souhvězdí za 2 144 let a do původní polohy se vrátí po 25 725 letech.

 Vlivem precese se do ekliptiky dostalo též souhvězdí Hadonoš, které však nebývá považováno za jeho součást.

Zvěrokruh tropický, tvořený dvanácti znameními zvěrokruhu od jarního bodu počínaje Beranem, s nimiž pracuje astrologie. 

Do zvěrokruhu patří ještě následující znamení: Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby.

V antickém Řecku se tato znamení částečně kryla se stejnojmennými souhvězdími.

Je to dvanáct vymyšlených stejně velikých obdélníků,které jsou široké 18° a dlouhé 30°.

Pás začíná jarním bodem, který se však vlivem precese posouvá.

Jarní bod byl před dvěma tisíciletími v souhvězdí Berana, nyní je v souhvězdí Ryb a za několik set let se ocitne v souhvězdí Vodnáře.

Je nutné zdůraznit, že pojmy zvířetníková (zodiakální) znamení a souhvězdí neznamenají totéž.

zvířetníková (zodiakální) souhvězdí jsou

souhvězdí, která alespoň zčásti zasahují do pásu zvěrokruhu, který sahá 9° na sever a na jih od ekliptiky,

souhvězdí, kterými prochází ekliptika; kromě výše zmíněných souhvězdí sem patří ještě Hadonoš.

Samotné označení „zvěrokruh“ je nesprávným překladem řecko-latinského zodiakus.

To nesouvisí se slovním základem zvíře, ale spíše zoé— oduševnělá bytost.

Původ slova se váže k představě, že nebeská tělesa jsou obdařena vlastní duší.

 

zdroj  článků  Wikipedie